Tlumivé drogy

Látek, které člověk vyhledává pro otupení, uklidnění a utišení všerůzných bolestí, je velmi dlouhá řada. Člověk prostě bolest nerad, a aby zmizela, udělá pro to cokoliv. Je nesmysl si myslet, že po tlumivých drogách sahá jen „feťák“.

Jistě, heroin, „král drog“, patří do této kategorie, stejně jako v posledních letech jej vytlačující „subáč“, tedy syntetický opioid buprenorfin. Na druhou stranu mezi účinné, ale velmi návykové a devastující tlumiče patří celá řada širokou veřejností zneužívaných medikamentů – ať jsou to „prášky na spaní“ čili sedativa, nebo „šťastné pilulky“ proti úzkosti, tedy preparáty z řad benzodiazepinových anxiolytik jako je např. Neurol, Diazepam, Lexaurin či Rivotril.

Tlumivé látky vyvolávají silnou jak duševní, tak i tělesnou závislost (to znamená, že si o ně tělo říká – či řve- bez ohledu na to, zda člověk chce nebo nechce si dát). Dlouhodobý uživatel se cítí bez nich ještě hůř než dřív, než po nich sáhl, a tak se musí k užívání den co den vracet a zvyšovat postupně dávky.