Alkohol

Málokterému průměrnému českému člověku, který se vrací z hospody, dojde, že je vlastně uživatelem drogy. Neposlouchá se to dobře, ale pití alkoholických nápojů představuje v České republice významnější problém, než společensky ostře odsuzované užívání nelegálních drog. Alkohol je návykovou látkou, která významně mění vědomí, prožívání a chování člověka. Pokud způsobí jeho užívání závislost, jedná se o opravdu velký problém. I ten, který se „nepropije“ až k závislosti, riskuje poškození svého zdraví, neboť alkohol je – jak akutně, tak chronicky užíván – jedovatý.

Legální nemusí znamenat normální

Česká republika patří v rámci Evropské unie ke státům s nejvyšší mírou zkonzumovaného alkoholu na hlavu. V pití piva patříme k absolutní světové špičce, víno a destiláty se zde konzumují v míře menší, přesto však problematické. Hranice první opilosti u mladých lidí se v průměru nebezpečně blíží k hranici 13 let, přestože je podávání alkoholických nápojům mladistvým zakázáno. Od 18 let jde však o návykovou látku, jejíž prodej není v naší zemi nijak regulován (vyjma „metanolové prohibice“ z roku 2012) a alkoholické nápoje jsou plně přijímány jako prvek životního stylu českého občana. Na skleničku se chodí pokecat s kamarády, na rande, jakákoli oslava bez podávání alkoholu je přinejmenším podezřelá. Alkohol je běžnou součástí mediálního světa, jsou na něj natáčeny reklamy, jeho prodej a spotřební zdanění představuje významnou finanční sílu. Opravdu je legální vždycky normální? Počet problémových uživatelů alkoholu více než desetinásobně převažuje sumu těch, kteří problémově užívají nealkoholové ilegální drogy.

Podstata alkoholu

Alkoholem je myšlen etylalkohol, čili etanol, jednoduchá organická sloučenina, vznikající při kvašení ovoce, plodů nebo obilí, jako produkt kvasinkových bakterií. Jeho historie je díky relativně snadné výrobě bohatá ve velké části světa, včetně středoevropského prostoru. Jsme na alkohol „zvyklí“ geneticky asi lépe, než obyvatelstvo původně asijského původu (zdecimování Indiánů a dalších původních přírodních národů alkoholem je dobře známo, stejně jako to, že například Japonec rovněž příliš „nevydrží“).

Mezi nejběžnější typy alkoholických nápojů patří pivo, nápoj vyrobený z obilného sladu a chmele, jehož mocnost se pohybuje nejčastěji kolem 4-5% alkoholu. Víno, kvašením prošlá šťáva z vinných hroznů, je přibližně dvakrát silnější, „lehké“ likéry mají mezi 20-30% alkoholu, destiláty začínají na čtyřicítce a pijí se i kořalky s obsahem kolem 60%.

Účinky a stavy

Je vůbec možné sem napsat něco nového? Účinky alkoholických nápojů jsou dobře známy, přesto si je shrňme: Alkohol bývá řazen do skupiny tlumivých návykových látek, působí zejména v oblasti myšlení, kdy zkresluje úsudek a zhoršuje schopnost myslet, působí na řeč i chování. Alkohol zhoršuje sebekontrolu nad emocemi, konzument se může stát agresivním, nebo plačtivým, lítostivým, běžná je tvrdošíjná hašteřivost a ulpívavé myšlení a vyjadřování. Lidmi je vyhledáván častěji pro dosažení stimulačních, povzbuzujících účinků, které přicházejí první, po vypití menšího množství – ztráta studu, oslabení zábran, větší sebedůvěra do komunikace. Menší dávky alkoholu působí i proti úzkostným stavům a alkohol tak představuje dostupný a účinný „medikament“ pro spoustu lidí, kteří by měli raději pod lékařským dohledem užívat psychofarmaka.

Po vypití většího množství alkoholu začne dominovat tlumivá složka opilosti, která může skončit i ztrátou vědomí, výraznými zažívacími problémy a dalšími příznaky akutní otravy, která může být po překročení hranice 4 promilí alkoholu v krvi smrtelná.

Následky pití alkoholu

Jak již bylo napsáno, alkoholické nápoje jsou pro člověka toxické, a to jak v akutní podobě, tak v rámci dlouhodobého, chronického užívání. Jedy obsažené v alkoholu poškozují nervovou soustavu, zejména centrální nervový systém, škodí oběhové soustavě, tedy cévám a srdci, jsou nebezpečné pro trávicí ústrojí, zejména játra, slinivku a žaludek, zpracování odpadů zatěžuje a poškozuje systém vylučovací včetně ledvin. Komplexní vizitka par excellence.

Jednorázové následky se označují jako kocovina. Kocovina probíhá, jak tělo likviduje obtížně vyloučitelné toxické produkty přeměny alkoholu, zejména aldehydy. Aldehydy nejsou nic zdravého, vzpomeňte např. na formaldehyd, kterým se konzervují mrtvoly. Konzervace živého organismu je krajně nebezpečná. Ročně v naší zemi cca 50 lidí zemře na akutní otravu alkoholem, což je o něco vyšší číslo zemřelých, než u předávkování nealkoholovou drogou.

U těžce závislých uživatelů hrozí extrémní forma syndromu z odnětí, absťáku. Je označována jako delirium tremens, stav, který se vyznačuje hlubokou poruchou vědomí, psychotickými projevy včetně masivních halucinací, dezorientace místem, časem, sebou samým, prostředím. Delirium může skončit snadno smrtí. Opakovaná deliria způsobují nevratné demence či rovnou smrt. Méně drastickým, přesto varovným „absťákem“ je například ranní třes rukou, který poleví po vypití první skleničky. Poněkud heroinové schéma, nemyslíte?

Dlouhodobé následky užívání alkoholu jsou závislé na míře konzumace i zdravotních dispozic jedince. U problémových konzumentů alkoholu (cca 600.000 českých dospělých) jde o vážná rizika ohrožující život a dlouhodobé zdraví. Mnoho chorob oběhových, trávicích a nervových soustav má kořeny v nadměrném a rizikovém pití alkoholu.

Krom zdravotní složky se problémové pití velmi negativně projevuje v oblasti sociální. Konflikty, agrese, nevěra, neschopnost udržet vztah, plnit si své povinnosti včetně pracovních jsou u startu prudkého sociálního propadu alkoholika, končících jeho totálním sociálním vyloučením.

Problémy jsou markantní i ve složce psychické. Uváděli jsme, že alkohol může působit okamžitě po konzumaci jako prostředek proti úzkostem a depresím. To sice ano, ale zároveň návykové pití deprese a úzkosti naopak produkuje „svoje“, a tak se systém stává samoudržovacím, což je pro závislého bludný kruh.

Závislost a příznaky alkoholismu

Dílčím pozitivním faktorem v oblasti problematiky užívání alkoholu, je relativně nízké procento těch uživatelů, kteří nakonec skončí jako závislí. Na rozdíl od opiátů, které mají potenciál závislosti nadpoloviční, i na rozdíl od pervitinu s mírně nižšími riziky vzniku závislosti, se z konzumentů alkoholických nápojů stane závislým na alkoholu asi každý desátý. Při počtu uživatelů alkoholu u nás však nevychází žádné radostné číslo. Toto číslo ještě zvyšuje přibližně stejně široký okruh konzumentů tzv. „rizikových“ , kteří sice nejsou na alkoholu vyloženě závislí, ale míra a frekvence jejich pití přináší již významná zdravotní a sociální rizika.

Závislý na alkoholu se relativně pomalu, ale zato jistě, propadá jak v oblasti jeho fungování ve společnosti, tak si likviduje životně důležité orgány. Po mentální stránce se stává otupělým, bez schopnosti udržet si či rozvíjet své dosavadní záliby, pití alkoholu postupuje v hodnotovém žebříčku až k nejvyšším metám. Situaci takového člověka značně komplikují i postoje společnosti – alkohol je legální, tudíž snadněji tolerovaný, „někdo se holt občas setne jak zákon káže“ , tak jaký je problém. Okolí a závislý sám mohou problém zlehčovat, připustit si závislost bývá velmi obtížné.

Závislost je chronický stav s tendencí recidivovat. Abstinující závislý, např. po absolvování čtyřměsíční ústavní léčby, má podstatně horší podmínky udržet abstinenci, než závislý na opiátech či pervitinu. Odstřihnout se od konzumujícího okolí není vůbec snadné, alkohol patří i k nevinným setkáním například v rodině či mezi kamarády, ale závislý již nezná nevinné popíjení. I kdyby se takový člověk oddělil od všech lidí kolem, kteří pijí, nebo by jej v abstinenci nepodpořili, tak stále je příležitostí napít se haldy. Na každém rohu hospoda, v každé ulici obchod s potravinami.

Obraz typického závislého často splývá na veřejnosti se sešlým bezdomovcem s krabicovým vínem, nebo plastovou lahví levného piva. Pozor na to! Závislost na alkoholu má více podob, ne každý závislý je nucen se od božího rána zpíjet pod obraz, existují „kvartální“ alkoholici, kteří selhávají po určité období a v mezidobí dokážou abstinovat nebo pít s rozumem, rovněž existují „hladinkáři“, na kterých není vůbec poznat, že jsou pod vlivem, ale při odnětí alkoholu se jim může rozvinout abstinenční syndrom.

Péče o alkoholiky a jejich léčba

Ústavní, režimová léčba závislosti na alkoholu, má v ČR vysokou úroveň díky nehynoucímu odkazu psychiatra Jaroslava Skály, zakladateli léčebného systému v republice. Tradiční léčebny jako pražský Apolinář, či jihočeský Červený Dvůr představují stále špičková zařízení, zemi protkává hustá síť zavedených léčeben. Situace je horší v oblasti péče ambulantní, jejíž největší úlohou je „záchyt“ problémových uživatelů. Málokdo ze závislých je ochoten serovnou přihlásit na pobytovou léčbu, spíše je nakloněn si o tom jít „popovídat někam do poradny“. Síť tzv. AT ordinací je takměř v troskách, fungují jen tam, kde se podaří získat peníze a odborný personál. Služby ambulantní péče se začínají tedy objevovat v rámci neziskových organizací, pracujících na poli adiktologie. Tyto organizace a centra rozšiřují vzhledem ke stávající situaci v Česku své služby i na cílovou skupinu uživatelů alkoholu.

Pokud vnímáte, že máte sami problémy s alkoholem a nevíte, kde můžete o své situaci v bezpečí mluvit, nebojte se zkontaktovat i organizace, pracující s drogově závislými. Dokážou vás přinejmenším nasměrovat někam, kde můžete problém začít řešit.