Drogy a návykové látky

Návykové látky, drogy, fet, matro, zboží… Pojmy, které vzbuzují v naší společnosti už dlouhou dobu směsici emocí. Strach, odpor, zvědavost, zbožňování. Otázka, proč tomu tak je, vůbec nemá jednoduchou a jasnou odpověď. Stejně jako pocity, které drogy v krvi umí vyvolat, jsou naprosto různorodé, tak mnohoznačné jsou reakce společnosti vůči nim. Pravda se možná skrývá někde mezi oběma polarizovanými extrémy „zakázat, uživatele zavřít až zčernají“ a „jde o cestu k lepšímu, zajímavějšímu životu, kterou nám systém schválně zapovídá, abychom se od něj neodvrátili“.

Tři paradoxy drog

Je smutnou ironií, že ti lidé, kteří v drogách hledají svobodu, jedinečnost, odklon od konzumního života, končí často jako lidé závislí, nesvobodní, obraní o většinu možností, které v sobě skrývá „obyčejný“ život. Druhou ironickou bodlinu představuje potom fakt, že se drogy – možná více než jiné věci – staly v současnosti naopak symbolem konzumu, orientace na důležitost životního stylu jako takového, bez chuti vnímat obsahy, co daný styl života může přinášet, neřkuli proč je to pro nás důležité. Třetím paradoxem je skutečnost, že ačkoli každý ví, že drogy mohou výrazně poškodit naše zdraví, psychiku a postavení ve společnosti, jsou odnepaměti užívány právě pro zlepšení těchto lidských kvalit.

Návyková látka vyvolává návyk

Pod pojmem návyková látka si lze představit takovou substanci, která při užití:

  1. Má účinky, které mění prožívání, vnímání, chování nebo tělesné procesy
  2. Má schopnost vyvolat návykové užívání nebo závislost.

Návykové látky jsou návykové především díky vytvoření iluze, že to, co člověk potřebuje (klid, bezbolestnost, radost, pocit štěstí, energii, schopnost lépe komunikovat s opačným pohlavím atd. atd. – tedy důvody, proč začne brát) lze uspokojit, dosáhnout ve zrychleném a bezpracném stylu a navíc v intenzitě, kterou běžné uspokojování potřeb přináší. Zní to trochu jako smlouva s Luciferem – všeho co chceš, dosáhneš hned, co to se mnou podepíšeš, neboj. Jednou si pro tebe sice přijdu, ale na to nemysli, to nebude zejtra.

Ano, to vše droga umí. Ale ruku na srdce, nenavádí nás současný trend životního stylu k tomu samému modelu? Díky nejtrendovějším hadrům, nejvychytanějším telefonům, dovoleným v Karibiku – vše na úvěr? Drogám se dá alespoň věřit, řeknou si mnozí. A zkusí to.

Zbavit se závislosti – to jde i nejde. Pokud člověk přijme fakt, že závislý je, že má problém, učinil první krok. Těch dalších však zbývá ještě mnoho. Např. smířit se s tím, jaký jsem, jaký je svět kolem, na jakou příčku v něm jsem schopen dosáhnout sám za sebe. Abstinovat! Pro to, abych poznal, jaký vlastně jsem a jaký je svět kolem – a mohl vymyslet, jak to udělat, aby mi bylo aspoň jakž takž dobře. Pochopit, že nic, co se tváří jako berlička k lepšímu žití, neexistuje. Člověk to většinou nezvládne sám. Proto náročná a dlouhodobá léčba, mnohdy se opakující, proto hodně režimu a struktury, proto hodně nepříjemné psychoterapie. Závislým je abstinující jedinec i nadále. Ale on už svou závislost poznal, rozumí ji, a nemusí ji už pustit do akce.

Jak se v nich vyznat?

Abychom se v tom vůbec vyznali, existuje několik tzv. „klasifikačních systémů“, tedy pokusů, jak drogy třídit. Takový nejběžnější systém dělí drogy podle jejich rizikovosti a označuje je jako měkké, či naopak tvrdé. V takovém jednoduchém systému se ale nevyhneme nežádoucímu zobecňování. Těžko ukonejšíme matku, jejíž syn se „díky“ kouření marihuany dostal na uzavřené psychiatrické oddělení s diagnózou schizofrenie, že užíval jen měkkou drogu. Naopak bude těžké přesvědčit úspěšného mladého manažera, který si už léta o víkendu pro lepší alkoholickou zábavu a sexuální výdrž pudruje nos kokainem, že je uživatelem tvrdých drog, který skončí na léčení. A kam by vlastně patřil brácha alkohol? Mezi měkké drogy, protože jen málokdo, kdo jej pije, se stane závislým? Nebo mezi tvrdé, neboť závislost na alkoholu, když už se vyvine, je prokazatelně velmi ničivá po stránkách tělesného zdraví, psychického stavu a schopnosti být úspěšný ve společnosti?

Třídění drog podle Mezinárodní klasifikace nemocí je zase příliš složité a zmatené, není jasné kritérium, podle kterého se v něm návykové látky dělí – některé podle látkové podstaty, jiné zas podle účinků.

Různé účinky

Asi nejpochopitelnějším se jeví dělit drogy podle účinků, které vyvolávají. Toto dělení obsahuje tři kategorie:

Každá tato kategorie zahrnuje různé typy návykových látek, bez ohledu na míru rizik, kterými jejich konzumace hrozí. Jednotlivé kategorie ale spojují účinky, jejich odraz v potřebách, které člověk má a očekává je skrze užití drogy uspokojit.